5.3.2012 - Jak jsme řádili na Hovězinci
Nadešla sobota 3. března a nás čekala akcička v rosickém klubu Hovězinec, což byl pro většinu z nás dosud nenavštívený klub. Z mého pohledu to byl den hektický (nevím jak u ostatních), neboť jsem strávil poctivou sobotu ve studijku, kde mi dělalo milou společnost Bayerische duo a leč jsem měl hlavu jak bednu na zmije (zasvěcení ví že v pátek jsem byl v knajpě zase od toho), musel jsem se smát. Nuže nadešla hodina H a já, plus auto po strop naložený potřebným vybavením, vyrazil směr Rosice, kde se již nacházel zbytek kapely v patřičně dobré náladě. Musím říct že mě samotný prostor mile překvapil, namísto kotců a slámy se mi naskytl pohled na pěkně opravený klub s pěkným podiem a pěkným barem jehož alkoholický sortiment jsem si mohl dopřát opravdu jen zezačátku -neboť alkohol za volant přece nepatří :-). Nastoupila tedy skupina Pantago, která mile překvapila i navzdory nizkému věku členů sehraností, leč hrála jako první, docela se to tam pod jejich taktovkou roztepalo, což pro nás znamenalo příjemnější nastup na scénu. Publikum bylo přívětivé, patřičně se bavilo a i my si to patřičně užívali - mě ta radost trochu přeci jen opustila v průběhu druhé skladby, kdy se valil bassreflexovými otvory z mého komba prvně lehký zápach a zanedlouho dým, toto jsem prvně přisuzoval parofuku, bohužel dle odéru bylo jasné že o suchý led nejde, poté co jsem vytáhl z útrob bedny ruku od sazí bylo jasné že to už ani nepůjde. Dopadlo to tedy tak, že jsem byl odsouzen hrát bez odposlechu, destrukce komba způsobila, že stejným podmínkám byl vystaven i kolega hrající po mně v kapele Jednourannou. Z připraveného repertoáru jsme stihli odehrát valnou většinu skladeb, mezi nimi dokonce i nějaké vlastní písně a vyklidili prostor pro grupu Jednouranou. Tím se dá též rozumět, vyměnili se členové na postu zpěv, basa, a jedna z kytar a obměna byla dokončena. Jednouranou to tam údajně (do konce jsem se nezdržel a někdy kolem druhé hodiny odjel i se svou mrtvolou (kombem) ku domovu) táhli někdy do čtyř do rána kdy to tam slavnostně zakončili společně s asi pěti vytrvalci a doma byli jako na koni někdy o půl šesté jak se sluší a patří "za svítání". Tedy na závěr bych rád jménem všech poděkoval těm, co akci navštívili a bavili se tam.
Ondrash
A nakonec malá ukázka pro představu toho, kdo že mi v sobotu přes den dělal společnost :-)